Tak trochu jiná ČR, aneb České Švýcarsko na vlastní nohy
Srpen 29, 2009Po roční pauze, jsem se opět vydal poznávat krásy naší vlasti a rozhodnutí padlo na část nazývanou České Švýcarsko. Bohužel do toho opět zasáhla spousta práce, takže jsme na to s Helčou měli jen tři dny. Odjezd byl ve středu ráno a proč je v nadpisu …tak trochu jiná ČR… Vám vysvětlím v článku.
Cesta ve všední den nebyla nic moc, protože z ČB je to směr Praha a pak stále na sever bez dálnice. Po hodinovém průjezdu Prahou jsme na místo dorazili po pěti hodinách cesty (jen tak mimo – do italského Caorle jsme v červenci jeli 6,5 hodiny). Cestou jsme se stavěli ještě na oběd v České Kamenici – oběd jsme si dali přímo na náměstí v místním hotelu a bylo to moooc dobré!!!
Po příjezdu do našeho hotelu s názvem Bellevue v Jetřichovicích jsme se ubytovali, měli jsme pokoj až nahoře, v podkroví, číslo 503. To už se psala nějaká šestnáctá hodina a my se museli rozmyslet jestli lenošit nebo se vydat na krátkou tůru. Bohužel já lenošení nemám rád, takže jsme vyrazili na krátký okruh – sedm kilometrů. To jsme ale nevěděli že to bude pekelných sedm kilometrů. Celý den svítilo sluníčko, ale jak jsme ušli kilometr zatáhlo se a začalo pršet. My jsme se však nevzdali a hurá po červéné skrz vrstevnice. Cesta to byla opravdu náročná a když jsme vystoupali na vrchol, měli jsme úplně mokré spodní vrstvy, takže se muselo převlíkat. Navíc byla bouřka a musím se přiznat, že když široko daleko nic, jen Vy, mraky a bouřka, měli jsme docela nahnáno! Pokračovali jsme dál, skoukli ještě pár vyhlídek a cestu zakončili sešupem po zeléné zpět do Jetřichovic. Převlékli jsme se a hurá na večeři, kde jsme se v průvodci dočetli, že jsme právě absolvovali jednu z nejtěžších tras – uff, ještě že hned na začátku. Po večeři jsme poseděli u vínka, lehké coly a kolem jedenácté jsme s číšníkem zavírali restauraci.
Druhý den jsme po snídani vyrazili na celodenní výlet, který měl být kolem příjemných dvaceti kilometrů, ale nakonec z toho bylo trochu víc. Autem jsme dojeli do výchozího bodu – Mezní Louky. Odsud po modré směr Divoká soutěska, kde jsme se měli popovést lodičkama, jenže ouha – lodičky nebyly v provozu. Bohužel to nešlo nikudy obejít, takže jsme se museli vrátit – zacházka sedm kilometrů. V Mezní Louce jsme to vzali směr Mezná a odsud směr Tichá (Edmundova) soutěska. Tam jsme se nalodili na lodičky a dozvěděli se, že Divoká soutěska není v provozu, protože parta výrostků po 150 letech zničila jez, díky kterému v soutěsce byla potřebná hloubka – co si o tom myslím nemusím říkat! Dobrá zpráva ale byla, že zrovna v ten den tam odpoledne vyrazila komise se stavebníky řešit, jak to co nejrychleji opravit. Po přistání skoro v Hřensku jsme se vydali po žluté do Hřenska a pak ještě kousíček po červené až k Labi, kde jsme koukali už k sousedům do Německa. Otočili jsme se a po červené hurá na největší atrakci České Švýcarska – Pravčickou bránu. Po jedenácti kilometrech jsme byli na místě a jedním slovem – nádhera! Musíte 100% vidět, jestli se sem vydáte! Dali jsme si lehký oběd – polévku, salát, vínko a hurá dál. Jo abych nezapoměl, pánové – točí tady Budvar!!! Pak už jsme to vzali po červené opět směr Mezní Louka, kde jsme sedli do auta a hurá domů do Jetřichovic. Celkem jsme ušli pětadvacet kilometrů a byl to nádherný výlet. Večer opět večeře, vínko a…. ano, opět jsme s číšníkem zavírali restauraci.
Třetí den jsme si dali za úkol vyjít si jen tak po okolí, takže jsme to vzali po červéné, Pavliným údolím, dále po modré směr Rynartice a Pod Suchým vrchem jsme uhnuli po žluté směr Jetřichovice. Cestou jsme ještě vyšplhali na Falkenštějn a když říkám vyšplhali, myslím tím opravdu vyšplhali, protože v poslední pasáži lezete po skále bez jištění, takže to je dost o „pusu“. Oficiálně je vstup až nahoru zakázán, ale znáte mne, jsem trochu adrenalinový blázen. Po sestupu jsme se v Jetřichovicích stavěli na ovocné knedlíky v místní hospůdce a musím uznat, borůvkové tam umí na velkou jedničku! Celkem jsme nachodili jen třináct kilometrů, ale na závěr to bylo příjemné. Po příchodu na hotel jsme si ještě dali vínko a pak hurá na kuželky. Jakmile jsme dohráli, dali jsme si večeři a…. – ano, opět jsme kolem jedenácté s číšníkem zavírali restauraci.
Ráno jsme vstávali v šest, protože jsem musel být kolem půl osmé v Praze, na školení BOSU. Helču jsem dovezl na hlavní nádraží, kde nastoupila na vlak a já se jel do Facu školit, abych Vám mohl předcvičovat ta nejkvalitnější BOSU doma na jihu!
Tím po třech dnech a čtyřicetipěti kilometrech skončila krátká dovolená v Českém Švýcarsku. Teď ještě pár postřehů, které by se Vám mohli hodit!!!
Je tu nádherně, miluji výšky, takže pro mne ideální, ale jestli zrovna vy nebo váš partner výšky nemusí, radši ho držte dál od vyhlídek a chození kolem propastí. Ubytování je tady na každém kroku, ale pozor, kvalitní ubytování je třeba rezervovat aspoň dva měsíce dopředu. Náš hotel Bellevue vřele doporučuji, najdete tady komfortní pokoje, restauraci se špičkovou kuchyní, vinárnu, saunu, bazén, kuželnu, masáže i manikůru.
A úplně na závěr pár věcí, které nás mile i nemile překvapili. Mile nás překvapilo, že je tu dost levno, oproti jihu Čech asi o třetinu – sami to nechápeme, ale je to tak. Všude se všichni usmívají, jsou milí, vstřícní a opravdu tady platí náš zákazník, náš pán. Oproti Praze nebo jihu Čech jsme si připadali jak v Jiříkově vidění a zvláště na Šumavě se mají ještě hodně co učit! Stezky jsou udržované, značení výborné a mapu moc potřebovat nebudete. Na výlety si vystačíte jen s pitím, protože občerstvení je všude dost. Nemile nás překvapila věc, která ale asi s Českým Švýcarskem nesouvisí – za tři dny jsme potkali na výletech asi tři páry v našem věku (20 až 30 let). Jinak jsme potkávali jen lidi nad čtyřicet let nebo rodiny s malými dětmi. Říkám si, co dělají všichni mladí o prázdninách, vždyť máme tak krásnou republiku. Tento problém jsem pozoroval už na minulých výletech po České Republice, ale tady to bylo nejvíc vidět. Takže přátelé, kamarádi, hurá za krásami naší přírody, republiky, protože je to zážitek k nezaplacení a nikdo Vám ho už nikdy nevezme!!!
Jirka
PS: Kdybyste někdo chtěl půjčit mapy, průvodce, napiště, ať si to nemusíte kupovat – rádi zapůjčíme!!!