We Run Prague 2014

Září 5, 2014 Hezký den Všem, je tu pokračování mého běžeckého deníčku. Tentokrát jsem ze soustředění ČS Miss Aerobic vyrazil na jeden z nejvíce naplněných závodů roku 2014 -We Run Prague. Jaké to bylo? Jaká byla atmosféra? Jaké bylo zázemí? Pojďte, podíváme se na to společně… 30.8.2014 – datum, které jsem si ve svém deníčku rezervoval dlouho dopředu pro běžeckou akci, o které jsem toho četl hodně, slyšel hodně, viděl hodně, a kterou jsem si nechtěl, jako hobby běžec, nechat ujít. Jaký byl letošní ročník tohoto běžeckého svátku pod taktovkou firmy Nike? Hned na začátku upozorňuji, že mám trošku přísnější měřítko na podobné akce, protože se event managementem, moderováním a komunikací zabývám. Taky je třeba podotknout, že mohu porovnat tuto běžeckou akci s akcemi RunCzech (PIM), RunTour a pár zahraničními závody. Tři měsíce do akce Objednání a platba byly na začátku června otázkou chvilky. Pak už se mi v emailu sem tam objevily informace, které se k závodu vztahovaly. Kde si vyzvednu startovní set, jak bude akce probíhat, co je třeba vědět, apod. Den D Ze soustředění ČS Miss Aerobic vystupuji v podzemních garážích centra Nový Smíchov (po 300 km cesty). Cca jeden kilometr od místa doběhu. Nejsem sám. Kolem sebe vidím spoustu běžeckých nadšenců, jak zamykají auta v slušivých tričkách mojí oblíbené žluté barvy. Volám své drahé polovičce, která do Prahy dorazila autobusem, protože moje cesta byla z Olomoucka, ale bydlíme v Českých Budějovicích. 4 hodiny do startu V horním patře Nového Smíchova si dáváme oběd. Caesar salát, tomatovou polévku a k tomu hlavně pití, abychom na závod nebyli dehydrovaní. Bohužel jsem při jedení kousl do nějaké kostičky od kuřete a ulomil si pořádný kus zubu. Ale co, běžec je odolný a snad si s tím paní zubařka poradí. Ani to moc nebolí, jen v tom píchá. Po zaplacení se jdu na WC podívat, jak to vypadá s mým zubem. Nic moc. Navíc je to čtyřka nahoře, takže je to i vidět. Ovšem takového kaskadéra jako jsem já, to nerozhodí. Jsme tu kvůli běhání, né kvůli fňukání. 3 hodiny do startu V garážích se převlékáme do běžeckého. Trička WRP, běhací boty, do batůžku si dáváme jen to nejnutnější. Dopujeme se hořčíkem, protože před týdnem jsme běželi závod Run Tour v Brně a svaly jsou malinko cítit. Moc velkou regeneraci jsem jim já osobně bohužel dopřát nemohl. Zamykáme auto a vyrážíme směr Žluté lázně. Startovní základna We Run Prague 2014. Rozmýšlíme, zda půjdeme pěšky, nebo se svezeme tramvají. Nakonec vyhrává tramvaj. V ní to vypadá jako by Prahu infikoval nějaký vir, který způsobuje, že všichni na sobě mají svítivě žlutou. Vystupujeme u Žlutých lázní a jdeme omrknout běžecké městečko. To vypadá nádherně. Usazujeme se v jedné z restaurací a dáváme si lehce alkoholický drink. Nepřijeli jsme lámat rekordy, ale užít si to. 2 hodiny do startu Potkáváme spoustu známých, kteří si podobnou akci nechtěli nechat ujít. Povídáme si s nimi a na moji drahou polovičku pomalu začíná doléhat to, že to bude její první závodní desítka v životě. Uklidňuji ji, že má natrénováno, takže to dobře dopadne. Helenky cíl je jedna hodina patnáct minut. Můj čtyřicet dva minut. V Brně jsem si sice dal osobáček na deset kilometrů, čtyřicet minut a dvanáct sekund, ale nepředpokládám, že tady se budou běhat nějaké rekordy. 1,5 hodiny do startu Trošku s rozpaky poslouchám moderátorky, jak říkají, že se chystá rozcvička. Devadesát minut před startem? To většina běžců ještě vychladne. Na druhou stranu to byl hezký pohled, když vidíte osm a půl tisíce lidí cvičit stejně. 60 minut do startu Chce se nám na záchod. A tady narážíme na snad největší problém celého běžeckého městečka. Všechny WC, pokud si něco nedáte v restauracích, jsou pro běžce na jednom místě. Bohužel ještě více zúženém mobilními WC. Fronta je nepopsatelná. Už jsem toho na závodech zažil hodně, ale tohle je masakr. Říkám si, proč organizátoři nerozhodili WC na více míst s větší kapacitou. Míst tam na to bylo hodně. 30 minut do startu Začínáme se s Helčou lehce rozcvičovat. Nasazujeme sporttestery. Zavazujeme boty, sundáváme mikiny a protahujeme svaly. 15 minut do startu Odevzdáváme věci do jedné z dodávek, které vše převezou do cíle, který je na náplavce u Palackého mostu. Vyrážíme na start. Koridory jsou řádně označeny a i když je běžců kolem osmi a půl tisíce, dva koridory to pojímají s přehledem. 10 minut do startu Helenka se zastavuje ve žlutém koridoru, já se stavím do modrého. Ovšem všichni jsou ve vedlejším pruhu, takže se dostávám do první řady. Nepopsatelný pocit, když vedle sebe a hlavně za sebou vidíte tu masu lidí, co si přišla užít běžecký svátek. 5 minut do startu Většina z nás lehce poskakuje na místě a snaží se rozpumpované tělo udržovat v provozní teplotě. 1 minuta do startu Lepíme se na startovní pásku, zapínáme GPS a čekáme…tři, dva, jedna… START Od teď už to budu popisovat za sebe. Jak jsme zjistili, je velký rozdíl běžet v předních řadách, anebo s většinou. Startovní část miluji. Když se všichni dají do pohybu. Kolem nás vystřelují konfety a my si to šineme k zúžení, kde se dva koridory spojí v jeden. Vše probíhá v klidu, žádný problém. Kilometry ubíhají rychle, diváci sice moc nefandí, ale nevadí, hlavní je si to užít osobně. Zhruba tak na třetím kilometru dobíhám borce, co vystřelili jak rakety, ale teď spíš hledají místo, kam by se mohli vyzvracet, protože přepálili start. Probíhám mezičasem na pátém kilometru a co nevidím, čas pod dvacet minut – hezký. Běžím dál, sem tam se mi pod nohy připlete nějaký turista, ale jinak vše v pohodě a klidu. Blížím se k cíli a na hodinkách vidím čas třicet devět minut. Je čas zabojovat a zkusit to stlačit pod čtyřicet minut. Běžím sprintem. CÍL Dobíhám do cíle a polévá mne pocit štěstí. Právě jsem si vytvořil nový osobní rekord s časem třicet devět, dvacet devět. Zpomalím běh, vyklusávám, probíhám koridorem, beru banán, vodu a jdu se protáhnout. Přijdu k dodávce s věcmi, beru batoh a už ze sebe sundávám mokré tričko. Protahuji se a čekám na Helenku. Ta dobíhá v čase jedna hodina, šest minut a deset sekund. Na první desítku v životě nádherný výkon. Všude je hromada dobíhajících a tak se raději, abychom nepřekáželi, pakujeme od dodávek pryč a vyrážíme směr Nový Smíchov. Platíme parkovné a vyrážíme zpět do Českých Budějovic. Po dvou hodinách jsme doma. Jídlo, voda, zuby a spát. A jak bych tedy celou akci zhodnotil? Co se mi líbilo?

• Informovanost závodníků, startovní set, čipy, které se nemusejí vracet.
• Rychlá trať, byť v některých částech pro osm a půl tisíce lidí asi úzká.
• Sprcha na trati a dostatek občerstvení při i po závodě.
• Dobrovolníci – těch si na podobných závodech vážím nejvíce, bez nich by podobná akce nešla uskutečnit.

Co se mi nelíbilo?

• Rozmístění WC v běžeckém městečku, přeci jenom, pokud vím, kolik bude lidí a hlavně kolik slečen, žen a dívek, musím tomu uzpůsobit WC. Stačí vyjít na nějakou jinou akci, nemyslím sportovní a kde je největší fronta? Na dámských záchodech. Bylo mi holek strašně líto.
• Moderátorky. Chápu, že mediálním partnerem byla E2, ale moderovat takovýto běžecký svátek stylem hands-up párty mi prostě nepřijde jako to nejlepší řešení. Vzhledem k rozložení běžců bych udělal moderátorskou dvojici žena, muž a aspoň jednoho z nich, kdo pravidelně běhá. U těchto dam jsem si byl jistý, že toho moc nenaběhaly a na mnoha závodech nebyly, což se nejvíce projevilo na startu.
• Start – minimálně využité startovní emoce. Když si vezmu, že spousta ze závodníků byla na startu takovéto akce poprvé, že jeli několik stovek kilometrů. Mohlo se to více vygradovat a udělat lidem hlubší sportovní zážitek. Slabý článek – opět moderátorky.
• Rozcvičku dát cca 45 minut před závodem – maximálně dvacet minut. Ne 90 minut před závodem.
• Výsledkový servis. Co udělá většina z lidí, když doběhne? Chce vědět, kolikátá, kolikátý kdo byl. Smsky s časem sice dorazily hned, ale kompletní výsledky byly až druhý den dopoledne. Ani fotky, třeba jen pár desítek z akce, do nynějška nejsou (pondělí večer – 1.9.2014). Třeba Run Czech už to má tak promakané, že když běžíte, Vaše fotky se mohou, když chcete, nahrávat rovnou na Váš FB profil.

A ještě dovětek z negativ. Trochu to celé na mne působilo, že ani nejde moc o radost z běhu. Když to srovnám třeba s atmosférou závodů RunTour nebo Run Czech, tak WRP zaostává. I když za to organizátoři nemohou, to je v nás lidech, kteří se sejdou. Ale věřím, že pro drtivou většinu, co třeba běhají jenom WRP, je to úžasný zážitek. Na závěr chci nejenom za sebe, ale i za ostatní běžce poděkovat organizátorům, protože vím, co se za podobnou akcí skrývá a že to není jednoduché vytvořit adekvátní podmínky pro osm a půl tisíce běžců. Až na pár výše zmíněných negativ hezká běžecká akce. Osobně vždy říkám, že úspěšná sportovní akce je taková, když se nikomu nic vážného nestane a člověk se nikdy nemůže zavděčit všem, to prostě nejde. Závěrem tedy dodávám…We Run Prague poprvé a …příští rok opět, snad už s vylepšením. Užívejte života, běhu zdar, nazdar! Jirka